Leden 2013

Všechno je jinak, opět

19. ledna 2013 v 0:28 | Sjuzi |  figments of my mind
Tak teď vážně nevim, co mám dělat. Stalo se něco, s čim jsem asi měla počítat, ale nepočítala.

Měla jsem vlastně skoro všechno, co jsem chtěla. Přála jsem si to už od minulýho ledna, aby se stalo to, co se děje teď. A když to mám... Nechci to. Dřív jsem byla furt na fb, aby mi napsal, teď si vypínám chat, aby mi nepsal.

Minulej rok jsem brečela kvuli tomu, že jsem ho nepotkala na fesťáku, i když tam byl ve stejný době jako já. Dneska tu málem brečim kvuli tomu, že vubec nevim, jak mu mám říct, že bych to chtěla skončit. Ne to zas ne. Ale mám z toho dost blbou náladu. Vlastně spolu nechodíme, máme děsně divnej vztah. Proto se s nim nemužu "klasicky" rozejít (to zní dost blbě, ale nevim jak jinak to pojmenovat). Něco mezi náma je, ale... Nevim, estli by se to mělo vůbec nějak "oficiálně" ukončovat.

A on se mě ptá, kdy mám čas a já mu píšu, že teď moc nemám, ale že mu napíšu, jestli budu. Jsem hroznej srab. Ale já fakt nevim. Nechci s nim nikam už jít a vubec nevim, kdyby se ptal proč to chci, tak jak bych mu to odůvodnila, aby to znělo nějak normálně. Neni moc hezký říct "už mě to s tebou nebaví".

Vážně si neumim představit jeho reakci, kdyby se to dozveděl. Ale říct mu to nejspíš budu muset, rušit schuzky donekončena asi neni to nejlepší řešení...

Dvatisícetřináct

2. ledna 2013 v 0:19 | Sjuzi |  figments of my mind
Když se teď kouknu z okna, je venku děsnej klid. Když si představim, že včera touhle dobou tu bylo kolem tak živo.. Je to zvláštní. Zas mi bude měsíc trvat než se naučim u data psát 2013. Ale třináctka na tom konci zní hezky.

Doufám, že jak na nový rok, tak po celý rok neplatí. Vážně bych nerada, abych celý rok nemohla mluvit. Sice moje oslava Silvestru nebyla nijak bouřlivá, ale hlas se mi povedlo ztratit stejně. A čočku bych teda celej rok jíst taky nemusela. Fuj.

Tyjo, novej rok. Další rok v háji. Vždycky uplně ten samej pocit, že je vlastně všechno pořád stejný a při starym, ale zároveň mám chuť všechno měnit a začínat znova. Je to takový podobný, když máte nějaký pro vás významný narozky... Lidi se vás ptaj "a jak se teď cejtíš?" a vy se cejtíte pořád stejně, ale víte, že něco je jinak. Jsem hodně zvědavá, jakej ten rok bude a co všechno se stane, ale bojim se od toho čekat moc, abych pak nebyla zklamaná. Haha, stejně čekám.

Jsem zvědavá, jak se zas všechny ty vztahy zamotaj, kdo se s kym dá dohromady, kdo se s kym pohádá... Vždycky je to jak v nějakym pitomym seriálu a já doufám, že to bude tak i dál, protože neni nic horšího než nudnej rok, kdy se nic neděje.

Tak schválně.
Mějte se a užijte si tenhle rok jako kdyby byl váš poslední. Co když je?