Tak teď vážně nevim, co mám dělat. Stalo se něco, s čim jsem asi měla počítat, ale nepočítala.
Měla jsem vlastně skoro všechno, co jsem chtěla. Přála jsem si to už od minulýho ledna, aby se stalo to, co se děje teď. A když to mám... Nechci to. Dřív jsem byla furt na fb, aby mi napsal, teď si vypínám chat, aby mi nepsal.
Minulej rok jsem brečela kvuli tomu, že jsem ho nepotkala na fesťáku, i když tam byl ve stejný době jako já. Dneska tu málem brečim kvuli tomu, že vubec nevim, jak mu mám říct, že bych to chtěla skončit. Ne to zas ne. Ale mám z toho dost blbou náladu. Vlastně spolu nechodíme, máme děsně divnej vztah. Proto se s nim nemužu "klasicky" rozejít (to zní dost blbě, ale nevim jak jinak to pojmenovat). Něco mezi náma je, ale... Nevim, estli by se to mělo vůbec nějak "oficiálně" ukončovat.
A on se mě ptá, kdy mám čas a já mu píšu, že teď moc nemám, ale že mu napíšu, jestli budu. Jsem hroznej srab. Ale já fakt nevim. Nechci s nim nikam už jít a vubec nevim, kdyby se ptal proč to chci, tak jak bych mu to odůvodnila, aby to znělo nějak normálně. Neni moc hezký říct "už mě to s tebou nebaví".
Vážně si neumim představit jeho reakci, kdyby se to dozveděl. Ale říct mu to nejspíš budu muset, rušit schuzky donekončena asi neni to nejlepší řešení...


